Puebla, Cholula a netradiční Štědrý večer
Puebla byla od svého založení v 16. století vždy sídlem převážně španělských přistěhovalců a byla důležitou obchodní spojnicí mezi hlavním městem Mexikem a přístavem Veracruz. Je typickou ukázkou mexické koloniální architektury a počtem svých kostelů, převážně barokních, by mohla soutěžit s Prahou. Nechybí v ní zajímavé galerie, muzea, divadla, ani bohémštější malebná zákoutí s pouličními umělci a útulnými kavárnami. Koloniální ráz města je okořeněn malými galeriemi i bohatými trhy s indiánskými řemeslnými výrobky. Oproti hlavnímu městu Mexika je Puebla vzdušnější, čistší, bezpečnější a klidnější a mnohé její periferní části mají ráz spíše provinčního městečka.
Asi po dvou dnech přijel Betty nečekaně navštívit její bývalý manžel a rozhodl se s námi zůstat na Vánoce. Spolu s Betty hned začali plánovat výlety, takže hned druhý den jsme na můj návrh vyjeli na prohlídku pyramidy v Cholule, v dnešní době už zcela porostlé trávou, na jejímž vrcholku se trapně krčil kýčovitý španělský kostelík. Z pyramidy byl však pěkný výhled nejen na okolní vesničky, ale hlavně na kouřící sopku Popocafepetl, její méně známou sestru Itzcoatl, zelené svahy Malintzin, na nichž dosud žijí nahuaské komunity, a nejvyšší horu Mexika Pico de Orizaba, jehož vrcholky permanentně pokrývá sníh. Den jsme zakončili návštěvou Bettyiných známých, postaršího páru žijícího ve velmi skromných poměrech v malém domku s velmi plodnou zahradou, který před nás štědře prostřel stůl s veškerým jídlem, které doma v tu chvíli měli. Při prohlídce zahrady pro mě dědeček dokonce utrhl granátové jablko a květiny, a to i přes to, že jsem poněkud neslušně nevypila servírované „atole“ (nápoj z mléka a různých obilovin). S podobnou pohostinností a vřelostí jsem se v životě moc často nesetkala.
Příští den, to už byl ten Štědrý, jsem se probudila ve venkovském sídle Bettyiny rodiny a obdivně vzhlížela k Popo, jehož obrysy se na modré obloze toho dne vyjímaly obzvlášť dobře. S tímto výhledem na střešní terase a s připojením na skype jsem oslavila Vánoce s rodinou a s přítelem a odpoledne jsme s rodinou Betty vyrazili do jakési zapadlé vesnice ve státě Tlaxcala, protože tam Betty potřebovala předat nějaké důležité dokumenty. Do Puebly jsme dorazili až k večeru a stále ještě nebylo rozhodnuto, jakým způsobem strávíme Štědrý večer. Na vaření štědrovečerní večeře už bylo pozdě, tak nezbývalo než navštívit nějakou restauraci, což byla však ještě kolem deváté hodiny značně vágní idea bez konkrétního plánu. V tu chvíli mi zavolal kamarád z Tosepanu Mayolo, který už nesehnal autobus do Veracruzu, kam se na Vánoce chystal za rodinou. Zanechala jsem tedy Betty v teple domova s její rodinnou. Později jsem se dozvěděla, že strávili večer u televize, tak jsem byla za alternativní program vděčná. Vydala jsem se tedy s Mayolem hledat nějaký otevřený podnik, což se ukázalo jako neobyčejně těžký úkol. Jediná otevřená turistická hospoda v centru už byla přeplněná a další hosty nepřijímali, nakonec jsme skončili v restauraci jednoho obchodního řetězce, kam bychom za jiných okolností asi těžko zamířili, nicméně celý večer byl tak absurdní, že jsem se málokdy o Vánocích tak nasmála. Za pár dní jsme pak s Mayolem vyrazili po stopách dávných indiánských civilizací na jih Mexika, ale na to si ještě počkejte.
Michala Bernkopfová
Nelehký život dobrovolníka aneb na červy si nestěžuj
Ač se může zdát, že jsem se v Mexiku už zcela adaptovala, zdaleka to neplatí ve všem. Mou neustálou výzvou - jak bych to eufemisticky nazvala – je mexické jídlo. Ale ne mexické jídlo jako takové, ale mexické jídlo podávané v místní jídelně. Když odhlédnu od exotických chutí, jako je pálivá salsa, fialová kaše z černých fazolí či nemastná neslaná tortilla, které jsou na jídelníčku denně, a nemůžu říct, že by mě zrovna nadchly, tak tu můj žaludek především svádí boj s nejrůznějšími bakteriemi a červy, které jsou občas servírovány společně s jídlem. Vzhledem ke špíně v místní kuchyni a způsobu skladování potravin to není nijak překvapující.
Michala Bernkopfová
Česká spravedlnost, nebo mexická solidarita?
Po osmi měsících výuky v Cuetzalanu jsem si myslela, že své studenty už celkem dobře znám. Po testech jsem ale zjistila, že mě pořád mají čím překvapit. Překvapením pro mě byl hlavně jejich způsob uvažování, který zpochybnil to, co jsem v Čechách považovala za samozřejmost.
Michala Bernkopfová
O mexické byrokracii a jak se v Cuetzalanu nakládá s ohnivou vodou
Po delší odmlce se opět hlásím z indiánského Cuetzalanu. Největší novinkou je, že v Mexiku navzdory původnímu plánu zůstávám i nadále, další půlrok až do září. Možnost zůstat déle mi nabídl Álvaro (jen pro připomenutí, Álvaro je v podstatě „duchovní otec“ Tosepanu), který si dobře uvědomoval, že neustálé střídání učitelů výuce ani studentům zrovna neprospívá. O nabídce jsem moc dlouho nemusela přemýšlet, protože jak asi vyplývá z mých blogů, v Cuetzalanu jsem našla svůj druhý domov. Když toto rozhodnutí odsouhlasilo i vedení Community Inspiration, čekal mě náročný boj s mexickými úřady o získání víza.
Michala Bernkopfová
Odpověď na dotazy
Jelikož pravidla pro diskutování na idnes jsou nastavena tak šikovně, že mě neumožňují odpovídat na reakce čtenářů pod mými vlastními články, jen protože jsem nenasbírala dostatečný počet "dukátů", odpovím výjimečně touto cestou, ale je to jen výjimečně a na další dotazy či připomínky k jakýmkoli mým dalším článkům už odpovídat nebudu, protože mi to není umožněno.
Michala Bernkopfová
Jak se v Cuetzalanu rodí angličtináři a menší narozeninová oslava
Musím říci, že ač jsem během vánočního cestování poznala spoustu krásných míst a zažila jedinečné okamžiky, na které budu ještě dlouho vzpomínat, ke konci už jsem se skutečně těšila na návrat do Cuetzalanu. A to přesto, že zprávy o počasí v Cuetzalanu připomínaly konec světa – mráz v kombinaci s vlhkem a neprostupnou mlhou. Cuetzalan mě však po příjezdu nezklamal, srdečně jsme se přivítali s mými tosepanskými přáteli i s poněkud promrzlým Radkem, který přijel nabídnout angličtinu vesničanům, kteří se do mých kurzů už nevešli. Po rušném týdnu stráveném v Mexiko City se mezi kávovníky, bambusy a vysokými cedry můj srdeční tep opět zklidnil.
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
NATO určilo červené linie. Má dva scénáře zásahu proti Rusku, píší média
Premium Severoatlantická aliance připravila krizové scénáře „červených linií“, při jejichž překročení...
S babičkou nepřežila nehodu ani vnučka. Její orgány zachránily tři jiné děti
Nehoda z Čáslavic na Třebíčsku si vyžádala druhou oběť. Auto tam minulý čtvrtek zatím z...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Hrad začal platit cesty prezidenta. Za Zemana je celé musely financovat kraje
Premium Když prezident přijede do krajů, nemá kolem toho být obrovská pompa, která stojí nejen hodně...
Pomohli její zemi bránit proti Japoncům. Filipínka teď o Češích vydává knihu
Premium Měli to být spojenci nepřítele, ale namísto toho čtrnáct statečných Čechů nasadilo život, aby...
Úlet novin pečetil Trumanův triumf, lovec gangsterů už šok nerozdýchal
Seriál Americké prezidentské volby dokážou překvapit, i když si všichni myslí, že dopředu vědí, jak...
Napadení a hajlování. Policisté v rámci derby pražských S zadrželi šest lidí
Po skončení dnešního utkání fotbalistů Sparty a Slavie na stadionu na pražské Letné museli...
Rozdáváme kojenecké mléko Hipp ZDARMA
HiPP rozšiřuje své portfolio kojeneckého mléka o nový typ obalu. Novinka přichází ve formě HiPP COMBIOTIK® v plechové dóze, 800 g, která nabízí...
- Počet článků 15
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1243x